Tak jak jsme se měli na Sněžce

Konečně nádherný víkend a ještě k tomu výlet do Krkonoš. Tak jak jste si přáli, tak Káťa naplánovala. Je tedy neděle ráno a pomalu se scházíme ve Žďáru na nádraží. Míša, Vilda, Terka, Nela, Bára, Saša a Stela, tak to bylo sedm statečných, kteří se nám svěřili. Cesta vlakem do Trutnova a následná autobusem celkem utekla. Asi tím jak se všichni těšili.



Vyrážíme směrem do Obřího dolu. Vyuříváme interaktivní stezku, kterou po česku někdo poničil. U lanovky je ovšem parádní prolézačka. Tak na chvíli zastavujeme, na sváču a na blbnutí. Cesta prochází údolím celkem nevině a už jsme na jejím konci a začíná šlapačka do kopce.



Stoupáme a navzájem se hecujeme. Pomalu, ale jistě míjíme vodárnu a za chvíly jsme na hřebenu. Kopec nekončí. Připojujeme se do vláčku polských turistů a řetězovou cestou míříme na Sněžku. Místy je cesta pod zmrzlím sněhem, ale vše je ještě v normě. Přidáváme vrstvy oblečení, tak jak přidává vítr. Ti větší už nás čekají na vrcholu. Všichni to dáváme po svých a hned pořizujeme vrcholové foto. Opravdu fouká, tak se přesouváme do Poštovny.



Dáváme svačinu v teplu a odpočíváme. Času máme dost, a tak se rozhodujeme, že dolu místo přes Růžohorky to vezmeme kolem Luční boudy. Ze Sněžky volíme bezpečnější cestu po silnici, na které je také stále dost sněhu. Brzy jsme zpět v sedle a pokračujeme směrem na Úpská rašeliniště. Cesta vede skoro pořád po sněhu a rašeliniště je jedno velké jezero. Skoro každý si nabral nebo rozmáchal ve sněhu. Nezbývá než zastavit na Luční boudě a chvilku se ohřát. Dáváme si borůvkový koláček a odpočíváme. Mezitím se vítr venku trochu zvednul a pěkně nás postrkoval. Děcka lezou po kupách sněhu po uklízení silnice.



Jsme u kaple a od teď už jen z kopce. Míjíme Výrovku a zastavujeme až u Rychterových bud. Dojídáme zbytek svačin a začínáme spěchat dolů. Ještě nás čeká večeře v Boudě Máma. Naštěstí je objednaná a tak rychle dojídáme. Zrychlujeme čím dál víc a když je jasný, že to nestíháme, musíme poslední kus cesty utíkat. Naštěstí to stíháme a v klidu míříme domů. Místo únavy je cesta veselá a plná vtipů. Až na závěr nás únava dohání a některé musíme budit.
Není divu. Výlet měl téměř všechny parametry vysokohorské túry. Cesta vedla po kamenitých cestách místy plných sněhu, převýšení přes 1000m a 20km v nohách stojí za uznání. Chybí jen vyšší nadmořská výška. Přesto musím smeknout, že ji všichni zvládli bez pomoci.

Poděkování patří Městu Police nad Metují. Akce byla financována z Grantu na podporu mládeže.